Škola / Informace od školy pro žáky / 8. třída

Ukázka slohových prací ke vzniku republiky

 

UKÁZKY SLOHOHOVÝCH PRACÍ KE VZNIKU REPUBLIKY

Lea Sadovská

8.třída

Příběh sešívacích spon

Dobrý den dámy, pánové a sešívací spony,
dnes si povíme příběh, jenž se stal sešívacím sponám. Začneme od samého začátku.
Byl to den, kdy se sluníčko na nebi usmívalo, mráčky pomalu pluly kolem a lidé si užívali další den života. Někteří si užívali svého volna a jiní zase pilně pracovali ve své práci, kterou mohli milovat a zároveň i nenávidět. Někteří pracovali jako zemědělci, jiní jako obchodníci a někteří pracovali v továrnách  jako je továrna na sešívací spony, kde se zrodila ta naše pouhým klepnutím. Jakmile byli hotoví i její bratři a sestry, zaměstnanec je dal do seskládané krabičky a všechny spony na konci dne putovaly do skladu obchodu s názvem PAPÍRNICTVÍ PLOJHAR a spony uložili do skladu i některé vystavili k prodeji. Práce všech byla hotová a oni s klidem mohli říct svým kolegům na shledanou zítra.  Svět utichl, když všichni zalezli do svých postelí, ve kterých se zachumlali a s nastávajícím spánkem čekali na další den, jenž nastal co nevidět a svět opět ožil a bylo z něho to místo, které včera. Jeden ze zákazníků byl i muž v černém obleku s bílou košilí a to vše doplňoval černé polobotky. Muž přistoupil k prodavačce a hlubokým hlasem se zeptal „Máte sešívací spony?“ „Jistě,“ pípla prodavačka „Támhle v tom regálu“ ukázala prstem na regál - u něj by se měly nacházet sešívací spony. Muž se rozešel k danému regálu, vzal spony, zaplatil a beze slova odešel. Kráčel ulicemi a mířil si to na národní shromáždění,  kde smlouvu Československé republiky podepsali důležití pánové a celou ji složili dohromady sešívacími sponami, o kterých tento příběh vypráví. A tím 6.3.1920 nastala platnost smlouvy, jež seply sešívací spony.

Na shledanou zase příště
 

 Příběh pistolky

Dobrý den dámy, pánové, pistolky a pistole,
dnes si povíme příběh jedné pistolky, statečné a malé pistolky. Byl podzim, ale ne jen tak obyčejný podzim. Byl něčím výjimečný a to tím, že tímto podzimem započal náš příběh. Příběh jak smutný tak veselý, jak krásný tak krutý, jak výjimečný tak i úplně obyčejný jako každý jiný. Tento podzim se vyrobila v obyčejné továrně malá pistolka. Vybavili ji vším potřebným, zásobníkem, kulkami, spouští a vším co je důležité pro pistolky jako je tahle.  Sloužit měla ve válce. V kruté a neutichající válce, která se hnala světem. Svět,  ve kterém měla bojovat, již nebyl poset zelenou trávou s voňavými kytičkami, které obklopovaly cesty, ale bylo v něm prolito mnoho krve a mnoho jí i prolito bude. Pocity pistolky byly jasné, bála se, co bude následovat. Nejraději by byla stále ve výrobním procesu, kdy nevěděla o světě, na nějž se tak těšila a tak moc ji zklamal. Ale teď je čas sloužit, jak řekl chlap,  jenž ji držel v ruce a podával mladému muži v uniformě, který ji s hrdostí v hlase přijal. „Děkuji, pane“ odpověděl muž a ještě více se napřímil. „Pohov“ zahřměl mezi četaři velitelův hlas,  jenž byl ze začátku silný a postupně se rozptýlil ve vzduchu. Četaři  se napřímili a jejich tréning mohl započít. Když se posuneme o pár měsíců do roku 1938 můžeme vidět, že mladý četař už ovládá svou pistolku téměř bez problému a pistolka je nadšením téměř bez sebe, když jej 1.4.1939 propustili na trvalou dovolenou a on ji neodevzdal, ale vzal si ji s sebou do Kielu, jenž se nachází v severním Německu. A také roku 1939 se přesouvá přes Maďarsko a Balkán do Francie. Za Francii čestně bojoval. Bránil ji vlastním tělem jako pistolka, kterou ve většině misí vytahoval a postřílel s ní lidi ze svého provizorního úkrytu, jenž většinou vždy našel, a tak se mu podařilo přežít. Ale i když bojoval velice dobře, Francie přesto svůj boj prohrála, a tak se četař s pistolkou posouvají dál do Velké Británie a roku 1941 se četař hlásí ke službám své země a podstoupí speciální výcvik, díky kterému se dostane do skupiny BIOSCOP a jsou vysláni k Požárům na Křivoklátsku,  kde tahle mise je neúspěšná a skupina BIOSCOP se rozpadá a četník se vydává do Prahy,  kde bojuje po boku Adolfa Opálky. Když však přijde osudový den, kdy je spáchán atentát na Heydricha a četař se s beznadějí schoval v kryptě pravoslavného kostela Cyrila a Metoděje drže svou pistolku těsně u své hrudě - je připraven vystřelit. Když však slyší kolik kroků se k němu blíží, pistolku namířil ke své hlavě v oblasti spánku a ještě než k němu stihly kroky dojít, stisknul spoušť. Vojáci už jen viděli válející se mrtvé tělo a pistolku pošpiněnou krví četaře. A tak dámy a pánové zemřel četař Jan Hrubý, který bojoval až do své poslední chvíle 18.6.1942

« zpět