Psalo se 4. 2. 2017. Na Prušánky pomalu začala padat tma. Toho večera se měly zúročit všechny čtvrteční večery na tanečních, úterní a čtvrteční nacvičování ve škole, chození v mrazu po Prušánkách a Josefově hodiny dohadování se. Byl to večer naší polonézy, v kalendáři kulturních akcí zapsané jako tradiční ples SRPDŠ.

Žáci 9. třídy začali krásně oblečení přicházet na kulturní dům. Kluci v černém s růžovým motýlkem a krásné holky s nádhernými šaty. Za atmosféry očekávání, stresu a takové té výjimečnosti chvíle jsme si vše naposled zkusili. Pak už jen stres a očekávání. Nejhorší chvíle byla za znění nějaké písničky, snad od Olympicu, která hrála před začátkem polonézy. To se člověku v hlavě honí spoustu otázek. Zvládnu to? Co když to pokazím? Také si uvědomuje, že za pár minut nastane jeden z těch okamžiků, co si zapamatuje na celý život. Vyšli jsme k pódiu, začala znít hudba. Už nebylo cesty zpět. Nastal ten okamžik, na který jsme dlouho těšili a nebo se ho obávali. Navzdory obavám jsme to všichni perfektně zvládli. Rodiče i my jsme byli dojatí. Vše bylo na této chvíli nádherné, přesně tak, jak to mělo být.

A nastala další slavnostní chvíle – „šerpování“. Předstupovali jsme před našeho třídního, pana učitele Wágnera, který nám dal šerpu s hrdým nápisem Absolvent ZŠ 2017. To však nebylo vše, stále nás čekal zlatý hřeb našeho programu, půlnoční překvapení. Všichni se v posilovně rychle převlekli z košil a šatů do černých triček a tepláků. Ne tak rychle jsme na sebe lepili svítící pásky. I přes problémy některých jsme se všichni nakonec sešli na schodech a čekali na svoji chvíli. Po aplausu, který sklidil náš film, jsme vešli. Lidé byli ohromeni, tleskali a křičeli. Byl to úžasný pocit, a opravdu jsem nečekal, že se to bude tak moc líbit. Chytali jsme se za ramena a byl konec. Ani jsem se nenadál a byl i konec plesu.

Zkrátka, strašně moc to rychle uteklo. Je škoda, že už je po plese. Tolik hodin příprav a ono to uteklo tak, jako by ten ples trval hodinu. Jsem si jistý, že je to jeden z nejlepších zážitků se třídou. Jsem moc rád, že jsem tam byl, kdybych mohl, tak bych si to určitě zopakoval.

za žáky 9. třídy Michal Turek